Hrubá skála se mi do srdce vryla už hodně dávno. Majestátní skalní věže, vůně pískovce a cinkot karabin místních lezců. Ale některé věci prostě musí uzrát...někdy musíme dozrát i my, abychom překonali své strachy, posunuli své limity....někdy je třeba věnovat čas tréninku svých schopností...anebo potkat ty správné lidi, kteří ve vás zažehnou jiskru...
Kvůli nejisté předpovědi padlo rozhodnutí jet na písky až ráno. V sedm jsme vyrazili a za tři hoďky už jsme stáli pod věžičkami. Lezla jsem jen na druhém, na žádné tahání jsem se necítíla. Zatím nasávám pískovcová pravidla, techniku zakládání jištění - všechno má svůj čas a jsem si jistá, že poznám, až bude ta správná chvíle.
Na tyhle písky jsem byla natěšená, neb průvodčík sliboval cesty i pro mou úroveň :-) Sabča, Páťa a i Peťas si dokázali najít prásky i pro sebe, bomba. Na místě se dalo vykoupat v rybníce a luxusní přístřešek na spaní, takže jsme tu zůstali dokonce dva dny. První zkušenost s urvaným chytem a následným kyvadlovým pádem do strany (bylo to...
Můj první kontakt s pískem nelze shrnout jinak než velké WAUW! Byla jsem paf, když to Sabča na prvním tahala a zakládala "textilové" jištění (trochu mám dojem, že jsem já na zemi byla vyklepaná a ona nahoře nasprosto v pohodě :-)). Když jsem to sledovala, pochopila jsem, co znamená ten morál, než se cvakneš do kruhu. A proč jsou...