Žhavá příbramská "půlka" 2019

Minule jsem psala o jednom z mála závodu, které letos běžím - Příbramský půlmaraton.

 A jak to tedy dopadlo? Bylo to dost "žhavé".  Ulice atakoval celodenní sluneční svit a teploty přes 30 stupňů. Běželo by se zcela určitě lépe někde v lese, ve stínu stromů a chladivém mechovém polštáři. Ale my měli běžet městem... Přála jsem si, aby se ochladilo, ale ono ne.

Motivací k akci se mi stala část písničky od Símy Martausové - Balet:

"Ak nejde život ako chcem ja
možno ma chce niečo naučiť.
Vraj aj z maličkostí dá sa vyťažiť."

A tak už začalo být jedno, jaké bude počasí a jak to celé dopadne. Cílem bylo si to prožít, užít  a sledovat, co mi to přinese :-)

S jistotou si pamatuji start, ale zbytek už mám trochu v mlze. Mohla jsem si totiž dovolit, protože jsem měla toho nejlepšího vodiče - Luka. Sem tam si pamatuji kropení vodou, známé tváře na trati i fandící podél trati, jejich podporu a hecování, občerstvovačky...ale můj svět se na chvíli smrsknul jediné, následovat Lukyho, dýchat a běžet. A vše se zintenzivnilo v posledním kole, kdy mi začala docházet síla. Ale Luk slíbil, že mě do toho cíle dotáhne, což do slova a do písmene udělal. V posledním kopci už jsem skoro zastavila...ale natáhnul po mě ruku a já tam ještě našla něco málo na to, abych doběhla. Byl to pro mě intenzivní pocit setkání  jednoho běžeckého srdce s druhým.

 A já už dobře věděla, co mi to přineslo a že to stálo za to! A nebylo to jen  kvůli minipokroku pěti minut k dobru oproti loňsku.  Bylo to totiž plné radosti, překonávání se a sounáležitosti.

Naše štafeta ve složení Renča, Klára a Luděk + realizační tým Bára a Jířa - všichni byli báječní :-) Tak zase rok, vážení!