S chřipkou o závod aneb brdský Winterrun 2019

16.02.2019

Letošní brdský winterrun u nás provázela smůla. Měla jsem běžet v týmu Lišáků - s Jířou a Michalem a měl to být pohodový závod. Jenže...

Nejdřív Brdy zasypaly kvanta sněhu. Ok, takže do bude maso. Pak lehla Jířa. Ok, takže poběžíme jen dva. Ráno před závodem jsem se vzbudila s nepříjemným pocitem po těle i já. Snažila jsem ho ignorovat, protože jsem se fakt těšila. Tak při běhu aspoň vypotím bacily, no co. Vyrazili jsme tedy jen s Michalem směr Trokavec, kde má závod zázemí. Byla zima a namrznuto. Na místě mě pohltila předzávodní atmosféra a na to, že se "sotva vleču" jsem nemyslela.

A bylo odstartováno, naše trasa 13 + měla 14,77 km. Začátek ještě nějak šel. Teda kromě toho klouzání a zimy. Když jsme přibíhali k Padrťákům, slunce na chvíli ozářilo sněhové pláně, vše se nádherně třpytilo, to byl nádherný moment. Ale s přibývajícími kilometry jsem cítila, že to není "ono". Michal mě skvěle povzbuzoval, radil a motivoval. Byla fajn běžet s takovým sparingem, přišla jsem jsem jak VIP. Ani jsem nemusela na občertvovačkách zastavovat, pití a banány mi vzal s sebou a vždy mě dohonil. Jenže ani tenhle "full servis" nestačil na to, jaký jsem byla chabrus. Jakýkoliv pohyb mě stál takové úsilí, že jsem několikrát přešla do chůze. Poprvé v životě jsem na pár minut měla pocit, že tentokrát závod nedoběhnu. Že to vzdám, svalím se do sněhu a pak se doplazím do civilizace po čtyřech. Dnes to byl důkaz toho, jak hodně je to "o hlavě". A hlava dala na Michala. A tak jsme ukrajovali ve sněhu kilometr po kilometru. Jednou jsem dokonce spadla, když mě někdo předbíhal, někoho jsem zase předběhla já.

A najednou cílová rovinka a já v sobě ještě našla energii na závěrečný sprint! (Asi vlivem těch Peťasových dvouhodinových squashových  drilů na mé VO max :-)) Neuvěřitelné je to, že z těch 69 žen, které startovaly jsem doběhla 29. Jako fakt jich ještě 40 doběhlo za mnou? To není možné, já měla pocit, že běžím poslední! Chytla mě pozávodní euforka. Bohužel mi sebrala poslední elán a já po příchodu domů padla do postele a spala.

Prospala jsem ještě celou neděli a v pondělí ráno začalo být zle. Bolela mě snad každá kost v těle, každý sval, horečka + rýma, kašel. "No jo dámo, tak běhat s chřipkou po závodech v tomhle mrazu, to si koledujete o pořádný zápal plic" prorokoval mi lékař "Naštěstí plíce máte zatím čisté, ale tohle budete muset poctivě odležet." A tak jsem se propadla na dalších několik dní do mátožných mrákot ze kterých je lepší si na nic nepamatovat.

A dnešní moudro?

S chřipkou se dá závodit, jen je třeba počítat s tím, že Vás taky může pěkně doběhnout!