Na Dachstein Superferatou, 2995 m.n.m.

I. část - ferata Anna, 2097 m.n.m

Po krásně teplé noci pod hvězdami u dolní stanice lanovky jsme vyrazily v 6 hodin k nástupu na Annu. Cesta asi na hodinku. Potkáváme pár českých skupinek, ale žádné davy se nekonají. Asi se vyplatilo brzké vstávání. Obtížnost udávána D, ale bylo to příjemné a pohodové lezení. Řekla bych tak na dvě hodinky. Odhaduji, že kolem desáté dosahujeme vrchol Mitterstein 2097mnm. Následuje doplnění energie v podobě svačinky a krátký odpočinek.

II. Část - ferata Johann, 2740 m.n.m.

Inu, věděli jsme, že kdo nedá úvodní převísek, měl by to otočit...ale prošli jsme. Výhledy nádherné, zábavné lezeníčko, které trvalo, řekla bych kolem dvou hodin. Ani tady žádné davy. Někde hodně před námi lezlo několik skupinek, ale nikdo nebrzdil. Nechali jsme nás předběhnout dva vazbiče, se kterými jsme prohodili anglicky pár vtípků. A stoupali dále, až jsme dosáhli Seethalerhütte ve výšce 2740mnm.

III. část - ferata Schuletranstieg, 2995 m.n.m

Sluníčko na ledovci praží a my se vydáváme na poslední část cesty. Asi neojbtížnější!!U nástupu na feratu není k hnutí. Jakýsi rakouský vůdce tu učí skupinku zásadám skalního lezení...že si vybral nejfrekventovanější místo tady nahoře ho nezajímá. Vzniká fronta. Skupina Čechů před námi volí raději cestu normálkou po ledovci a tvoří lanové družstvo. Peťas vyskáče nahoru po skále, těsně nad rakouskou skupinkou zakládá štand, odkud nás dobírá a my s Bárou je oblézáme na druhém mimo feratu. Když se vracíme zpět na feratu, neustále se musíme rvát o své místo, abychom se nezasekli. V hlavě máme, že v lanovce musíme být nejélel v 17:45, na kdy máme rezervaci. Ale cítím už únavu, navíc to neustálé vyhýbání a davy. Zpomaluju a mám drobnou krizi. Naštěstí mě Bára s Peťou hecnou, dám jeden hroznový cukr a pokračuju nějak dál. Vyvrcholení je božííí! Setkáváme se tu opět s těmi dvěma vazbiči, co nás předběhli na Johanovi, mrknou na nás a cosi zadrmolí. Jinak je to na vrcholu, jak na Václaváku, samý Čech. Sestup i je přes únavu klidnější. Já pak ještě tuhnu, když přeskakujeme drobné trhlinky v ledovci, ale Bára s Peťou drží tempo a tak musím taky :-D Ještě fotka na Skywalku(lepší to bylo na feratě), lanovku v 17:45 stíháme. v 18 jsme po 12 hodinách opět na dolní stanici lanovky. A to už začíná bouřka...Víme, že nahoře ještě někoho máme, ale to už je jiný příběh o soukromé jízdě lanovkou :-)