Höllengebirge II.: Pýcha předchází pád

Nadšená z první výpravy v Pekelných horách jsem naplánovala do této lokality výlet ve dvou. Hlavním cílem byla ferata HTL Wels a dvě multikešky.

Ferata je to parádní, svižná, lehká. Peťas si jí okořeňuje lezením na freesolo 😊Končí u Europakreuz. Odtud se vydáme na Riederhutte. Babí léto udeřilo parným slunečným polednem, ve kterém je osvěžení zdejším pivem téměř nutností. Chci Peťasovi ukázat ten parádní výhled z Hochhirnu, který jsem minule objevila. Nutno říct, že trochu bloudíme mezi závrty a já z toho nemám dobrý pocit. Ale vymotáme se a beru ho na to své místo. Jsem jsem hrdá a pyšná, že jsem to tu při sólo vandru objevila a čekám metály nebo aspoň hluboké uznání....

Po chvíli vyrážíme zpět k lanovce. Jenže při sestupu k turistické trase se mi láme kámen pod nohou, rychle skáču na jiný, ale to udělá to samé a já se začnu s padající sutí tom ostrém kamení kutálet z kopce dolů. Chvíli to trvá, než se mi povede zastavit. Peťas se ze mnou dolů rozběhne a já se v šoku začínám nějak sbírat. První ucítím pronikavou bolest v levém předloktí, které začne modrat a jeho velikost se zdvojnásobila. Druhý vjem přichází z levé nohy z vnější strany kolene...cáry kůže lemují díru, kterou je vidět hluboko do masa...Peťasův hlas slyším z dálky a mysl se propadá do mdlob, které přináší dočasnou, ale sladkou úlevu. "Napij se"..."Ukaž nohu"...můj křik, že nemůžu...zase mrákota..."Napij se ještě"...sedám si a piju...slabost mě táhne na zem ...Peťas chce volat vrtulník brečím, že nechci...to bulení mi asi zvedlo tlak a mobilizuji se a prosím, aby to nedělal. Sedíme tam dobrou hodinu, během které mě ošetří a já se pokouším zvednout. Nohy se mi klepou, několikrát padám, ale snažím se dojít aspoň k turistické cestě. Jde to ale pomalu.

Míjíme rozcestník, který nekompromisně sděluje, že k lanovce to máme 2,5 h. Je 15:30 a poslední lanovka jede v 17. V ruce mi škube, skrz obvaz na noze začíná prosakovat krev a do kleče podél cesty několikrát posílám obsah svého žaludku. Logiku, která při těchto proměnných ještě více redukuje reálné šance na úspěšné dosáhnutí cíle, raději vypínám.

"Když tě nervy zradí, proč bys nervů dbal?"Cheryl Strayed

Totéž raději dělám i s myšlenkami analyzujícími případný několikahodinový sestup, nejistým terénem a zcela jistě již za tmy. Jdu mechanicky, nádech, krok, výdech, krok, jako stroj. Dovolím si jen myšlenky na Holečka s Hákem a jejich sestup z Gashebrumu z prvovýstupu cestou Satisfaktion...zabírá to, a můj stroj nabírá otáčky a jede a jede až se v 16:50 sesune mezi cestují v čekárně na lanovku. Cíl dosažen, rezervy vyčerpány a přichází kolaps. Ale až teď v bezpečí lanovky, kde mi udělají uličku, posadí mě na sedačku, dovezou mě dolů k autu v Ebensee a autem na budějovickou úrazovku.

Celková bilance: tržná rána, 7 stehů, z hematomu na levém předloktní puktnováno 5 ml krve, lebka, páteř a kosti v pořádku, pokles pýchy, nárůst pokory a připomenutí toho, že vrátit se z hor v pořádku není samozřejmost...že je to velký dar.