Feratistický advent v Dráždanech

03.12.2018

Mám ráda advent. Celý rok si v romantických představách maluji sněhové vločky poletující vzduchem, vánoční stromeček a vůni svařáku. Ale to pravé vánoční kouzlo adventní doby pro mě spočívá v tom, že zázračně otevírá lidská srdce. Konzum nemá šanci přebýt to, že v době vánoční jsou si lidé zase o kousek blíž. Alespoň v mé hlavě!

Verča to má zatím jinak, o čemž vypovídal i její  heslovitý (pubertální) dopis "Ježíškovi". Konkrétně bod "výlet do Dráždan do Primarku". Ale hezky to do sebe zapadalo, protože se tam mělo konat vánoční rozsvícení ferat. Nicméně Peťas asi netušil, co nastane, když se rozhodl Verče toto přání první adventní víkend splnit :-)

Ponechme stranou, že jsme díky ledovce kousek před Drážďanami nabrali pravým předním blikrem značku. Ticho  v autě začalo houstnout :-D  A jak jsme se přibližovali k centru Dráždan houstla i doprava. Do vjezdu do parkovacího domu nám zbývalo asi 100 m, když se na poslední křižovatce provoz zastavil úplně. Odevzdaně jsme sledovali proudy aut s českou SPZ směřující do téhle mekky levných nákupů. Když jsme do Primarku doskákali i my, přišla jsem si spíše jak v "Labuti", protože celá tři patra obchoďáku byla plná Čechů. Člověk si v uličkách musel ostře prorážet cestu. Všichni lidé si tu "chtě nechtě" být blíž prostě museli :-) Nákup jsme kupodivu přežili bez šrámu . A hurá na skály!

Lezecký areál hodně připomínal Pastýřskou stěnu v Děčíně. Na místě jsme měli sraz se členy FB skupiny Adrenalín Milana Rálka. Nejprve jsme pomohli místním s poponášením stanů. Každý se vzorně chopil jedné nohy a šlo nám to jako po másle. Místní mezitím připravovali luxusní občerstvení na ohni a stánky se svařákem. Prolezli jsme si pár nových cest. Docela to klouzalo a tak ani C nebylo zadarmo.


Chtěla jsem zkusit i "D"cestu. Sama bych si netroufla, ale přítomnost Peťase mi dodala odvahy a šli jsme na to. Převísky byly opravdu výživné. A rozhodně to byla týmová spolupráce :-) Dole jsme si pak s Verčou daly výbornou večeři "z ohně" a povídali si po dlouhé době s přáteli z Adrenalínu. Začalo se pomalu stmívat, když mužský sbor místních lezců zpustil sborové písně. Do toho voněl svařák a feraty se rozvístily. Rozhodli jsme se s Peťou, že si vylezeme ještě jednu cestu. A byl to netradiční zážitek.

A někde tam se mé duše znovu dotklo vánoční kouzlo. Možná bylo ukryté v srdcích přátel, kteří se zase po dlouhé době setkali pod skálou ....možná bylo schované mezi těmi světýlky, kterými byla skála ozdobená...nebo snad v pomoci druhému zvládnout těžký úsek cesty. Kdo ví...

A to nemusely ani padat sněhové vločky :-)

Za fotky děkuji Milanovi Rálkovi a Martinovi Pálovi!