Feratistická improvizace – útěk před deštěm a sněhem

Plán na víkend 9.-10.6. byl přechod Watzmann, s FCB skupinou Adrenalín Milana Rálka . Už loni jsme ho plánovali, ale nevyšel 3x kvůli počasí a 1x kvůli plné kapacitě chaty. Natěšeni, že letos to přeci musí klapnou jsme naplánovali výpravu. Jenže ouha! Předpověď více než riziková v podobě bouřek na celý víkend. Watzman tedy odkládáme.

V rukávu máme ale ještě jedno eso v podobě přechodu Insbrucké hřebenovky. S Milánkem je to vždy jedno velké překvapení a piluje v nás dovednost absolutní improvizace. Tudíž vyrážíme do Zillertálského údolí vstříc dobrodužství.

Páteční cíl je ferata na Schlegeis 131  vedoucí po přehradě. Výška je 131m a délka feraty asi 200m. Leze se dobře, jako po komíně.

V přehradě je krásně průzračná voda, která na své hladině kouzlí s těmi nejkásnějšími odstíny modré barvy. V pozadí se klenou majestátné vrcholy Alp pokryté sněhem. Kochám se, souzním... po dlouhé zimě zase zpátky v Alpách. Cítím to známé chvění v oblasti srdce, jako nikde jinde.

  • Od přehrady přejíždíme k Mayrhofenu na feratu Zimmereben. Jsou zde těžší úseky D/E. Od posledního úrazu na feratě Geiler Hengst polezu poprvé něco takového. Mám respekt, obavu a soustředím se na techniku lezení. A ono to kupodivu jde docela samo a leze se dobře. A já jsem za to ráda.

Po ferátce jedeme zakempit k Moosenu do kempu Seeblick Toni. Ten doporučuji, neb obsluha je úžasná, lokace též skvělá, zázemí špičkové.

V sobotu ráno máme budíček již o 6 h. Vyrážíme směr Insbruck na lanovku, která nás má dopravit k naší hřebenovce. Přichází další ouha! Obsluha lanovky sděluje, že je to příliš nebezpečné, protože je nahoře hodně ještě hodně sněhu. Chvíli spekulujeme...nechce se nám opustit plán.

Konečné rozhodnutí má podobu alternativního plánu. Přesunujeme se k vodopádům - Lehner Wasserfall na feratu Jubilaum. A alternativa je to výsostná. Ať již v podobě D/E, tak v tom, že finální pasáž vede po lanovém mostku a člověk prochází přímo vodopádem. Stojím ve volném prostoru na ocelovém laně proti vodopádu, užívám si živlu vody. Ta s ohromnou silou a hukotem padá dolů do údolí, proud vody mi několikrát stříkne na celé tělo. Jsem mokrá, ale má to grády!

Druhou feratkou dne je Reinhrad Schiestl. Exponované úseky střídají odpočinkové pasáže a výhledy na třítisíovky v okolí . Nahoře nádherně kvete alpská louka. Jsem žena parádivá a proto si pletu věneček z květinek . Dáme si pivko a šupajdíme sestupovkou dolů.

Třetí den vyrážíme na Nasenwand. Zděšená tím, jakou feratu jsem vybrala, trávím ráno na toaletě.  Způsobují to komentáře o feratě na alpském vůdci - má to být mazec. Loni jsem se zařekla, že třetí den, když mám unavené ruce a nohy a svaly, nepolezu žádné prásky. Utěšuji se možností nouzového sestupu. Vzpomínka na pád a následný úraz zase ožívá. Ale jdu do toho.

I zde náročné pasáže střídají odpočinkové úseky. Zadarmo to není. Postupujeme pomalu, ale jistě k místu, kde je poslední možnost si to rozmyslet. K místu únikové feraty.

Trochu víc nejistě postupujeme dál. Pod tím nejtežším úsekem naštěstí existuje jednodušší varianta. Loni bych nalezla rovnou do té těžké cesty. Letos to nemám zapotřebí. Jsem na sebe pyšná. Nemusím si nic dokazovat. I tak jsem šťastná. Lezu, rameno mi po úraze funguje bez problémů. Jsem v Alpách a prostě si lezu na "pohůdku". Nahoře trochu sprchne. Ale nic to neubírá na kráse údolí před námi. Sleduji okolní majestátné vrcholy pokryté sněhem a ledem. Jsem vděčná, že jsem zase zpátky...v mých horách...v mých milovaných Alpách.