Běžcova zima v Brdech

21.01.2019

Brdy mají tisíc podob spjatých s tím, jak se střídají roční období. V létě je tu plno cyklistů, hub a borůvek. Sem tam člověk potká trempíky. Ale jinak je tu ticho, klid, a lesy, kam až oko dohlédne. Tady máte možnost pocítit, že jste součástí přírody. A to je to, co mi ve městě chybi. Protože je mám nadosah, proto se sem znovu a znovu vracím. I v zimě.

Sobota slibovala jasný den. Protože jsem nevěděla, jestli na kraji Brd, o těch 100 výškových metrů výš, než je Příbram, bude vůbec sníh na běžky, zvolila jsem běh. Nazula boty s velkým gripem a vyběhla k lesoparku Litavka, kde jsem to přes louky střihla na Lazec. A dále k Pilské. Už na Slanině jsem začala potkávat běžkaře, ale já byla dnes "za běžce". U Pilské posedávala spousta lidí, tak jsem to vzala za závoru a našla si trochu komornější místečko na břehu a užívala si sluneční lázeň. Ale jen pár minut. Když mrzne, nemůže běžec moc dlouho neběžet. Tak jsem vyběhla k Obecnickému sedlu. Cestou jsem předběhla dva běžkaře, kteří zápasili se zledovatělou stopou. A pak do prava. Mým cílem byla Třemošná, nejbližší nejvyšší vrchol. Těch 170 výškových směrem vzhůru od Příbrami je znát, je tu většinou trochu jiné klima. Když ve městě není sníh, tady je. Když je dole pošmourno, tady je hustá mlha. Když v Příbrami lehce pofukuje, tady to fučí.

Ale dneska se sníh třpytí slunečními paprsky a pěkně křupe. Jak stoupám, tak vidím až na Tok. Vyběhnu na vrch Třemošné a přehoupnu se na druhou stranu na vyhlídku Kazatelna. Tady mám Příbram jako na dlani. A nejen Příbram, je vidět i Šumava. Mám to tu moc ráda a občas se tu cítím víc doma..... než tam dole, ve městě. Rychle si loknu čaje z termosky a běžím zpět dolů do Orlova. Seběhy si užívám. Je to volnost...svoboda....tady a teď ...dokonale přítomný okamžik. No a pak už návrat z Orlova do Příbrami. To už běžím po silnici, ale to mi nevadí. Mám svojí běžeckou euforku a sluncem dobité baterky.

Neděle je ledová a zatažená. Ukecávám Peťase na běžky. Nechce se mu, ale já růžově maluji, jak se pojede dobře, protože vím ze včera, kolik běžkařů jsem včera potkala. Tak se nechává se ukecat a vyrážíme na mé doporučení do Orlova. No a ehm....každá nevyjde :-) Bereme to zprava, kameny, lesem, šutráky ...a sněhu mín a mín. Nerozumím tomu, vždyť jich včera tolik jezdilo?! Můj párťák je dost nespokojen a tak sundavám lyže a prchám radši hodně dopředu......Jako, že není sníh? To přeci není možné.....a upaluju tam, kde včera byl. Trochu se v lese motám a najednou je sněhu víc a víc, propadám se i po pás...Sejdeme se spolu zase na vrcholu Třemošné. A jedeme ve stopách mého včerejšího běhu v opačném směru. Je to dost zledovatělé, ale jede to. Až do Obecnického sedla. Pak se nějak motáme lesem, ani přesně nevím kde. Je to hodně ledové a tuším, že naprd. Peťas to zalomí do lesa, vjíždíme do sněhových duchen. Předbroďujeme s lyžemi snad devatero potoků. Při jedné takové anabázi sundávám lyže, ale když se začnu bořit zase do sněhu až po pás, tak je rychle nandám a už je radši nesundám. Pomalu se točíme zase směrem zpět. Sjíždíme dolů k Pilské. Spadnu asi pětkrát, ale ten sjezd je super. Před Pilskou vyloženě běžkařsky blbý úsek, ale pak jedeme kolem Slaniny zpět do Orlova a mě se jede fakt hezky a svištím si. Peťas u auta suše oznámí, že to byla "čirá hrůza" a začíná sčítat škody na skluznicích. Ku mému prospěchu zatím neví, že akoliv nás tady klátí mráz a šedobílo, fb zaplaví blankytné azuro fotky všech, kdo se v neděli vydali nad inverzní mraky na opravdické hory :-)

Ale Brdy máme za humny. A běžcova zima v nich má své kouzlo. Snad i proto, že člověk musí překonat ne zrovna ideální a trochu náročnější podmínky. A za 3 týdny běžíme v Brdech Winterrun